Vražedná práva aneb Koncentrace twistů bez nadhledu

vlcsnap-2016-01-17-23h43m24s449

Konkurent Suits nebo jen přeplácaný mix zrad a smrti?

Seriál How to Get Away With Murder mě zaujal názvem a trailerem. Profesorka trestního práva, která demonstruje právničinu na reálných případech své firmy, její metody budou asi dost drsné, ale provede svoje studenty nejen přednáškovou síní. Takový Gregory House trestního práva. Proč ne.

První díl byl ještě v pohodě, ale už někdy u třetího se začalo projevovat několik syndromů této série, které nejsou úplně příjemné.

Protože jde o seriál z právního prostředí, nabízí se srovnání s jistou firmou z Manhattanu

Dvě soudní síně, dvojí kravaťáci

Vražedná práva fungují na modelu rozvíjení příběhu týkajícího se hlavních hrdinů a do toho vkládají do každého dílu jeden případ, který s centrálním příběhem výrazně nesouvisí. Tenhle přístup poměrně rychle za prvé probíhá stále stejnou cestou, za druhé koncentruje příliš dění na malou plochu, z čehož vzniká buď zmatek v divákově hlavě a přesycenost, nebo tak nějak rezignace na dění.

vlcsnap-2016-01-17-23h43m43s118

Tam, kde Mike Ross a Harvey Specter déle a postupně budují napětí a konflikty osobní i právní a eskalují oboje po delší dobu, tam se Vražedná práva tváří hrozně tvrdě, nekompromisně a osudově a chtějí všechno nacpat do 40ti minut. Krom toho jim hrozně chybí dvě věci – hloubka a trocha nadhledu.

Ploché postavy a trvající vážnost

Ne, o vraždě by se asi nemělo příliš žertovat a právní prostředí se taky chce důstojně aspoň tvářit. Suits jsou taky točeni jako mix dramatu a komedie, ale právě to způsobilo, že se člověku dostanou tak pod kůži.

Vražedná práva hrají s balíčkem charakterů, které jsme už v různé intenzitě a podobách viděli mnohokrát jinde. Máme tu neporazitelnou profesorku, onu ocelovou lady trestního práva. Pak tu máme zasnoubenou princeznu, playboye, frajera, labilní nanynku a hodného sympaťáka. A samozřejmě naše právnička má dva pobočníky – frajerku a frajera, z nichž každý se hodí na něco trochu jiného.

Ty postavy jsou fajn, ale nezůstanou v hlavě. Nemají takové ty osobní zvláštnůstky jako slizkost Louise Litta nebo neomylnost Donny Paulsen. Vlastně pořádně nevíte, jak je popsat.

vlcsnap-2016-01-17-23h43m05s679

Budiž útěchou, že aspoň nezničitelná profesorka postupně odhaluje kostlivce ve vlastních skříních a stává se trochu více člověkem, zatímco její studenti od ní chytají zase trochu právnického chladu.

Obraty a zrady pro obraty a zrady

Vražedná práva obsahují mnoho stop, mnoho zvratů, mnoho změn důvěry a obvinění. Jenže když je těch obratů moc, tak je podobně jako měnu během inflace opouští hodnota. Tady se dočkáte mnoha dějových twistů, ale nemůžu si pomoct, po nějaké době vám to bude ukradené. I prolínání časů děje (scény z boudoucna série už v jejím pilotu), které provází každý díl, je spíše k zmatku a rušivé. Táhne sice k jednorázové pointě, ale nevytváří průběh, který by si člověk užil kvůi jemu samému.

Podobně jako další a další pokračování Terminátora totiž jen ukazují, že to nakonec bylo všechno úplně jinak, vy jste se celou dobu nechali vodit za nos a tvůrci to měli totálně v ruce. V Suits z toho obvykle plynula aspoň nějaká morální nebo životní lekce. Tady si možná řekněte „Do prkna.“ ale za moment z vás dějový obrat steče. Podobně jako celý seriál – jako jednorázovka s cliffhangery na konci dílů je to fajn, ale nemáte důvod ho sledovat znova, nebo se jím následně jakkoli dále zabývat.

vlcsnap-2016-01-17-23h43m33s5351 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.