Daredevil aneb Mstitelův temný průvodce pro začátečníky

„Ne každý si zaslouží šťastný konec.“

Wilson Fisk / Daredevil

Adaptace komiksů už vyzkoušely mnoho přístupů jak k divákovi, tak i látce samotné. Neviděl jsem samozřejmě všechno a četl jsem toho ještě méně, ale přece jen vidím nějaký ten vývoj.

Někdy v 80. letech bylo všechno velmi barevné a pozitivní. Ať už klasický Superman a jeho tři pokračování, nebo Keatonův Batman pod taktovkou Tima Burtona. Ten nabídl krom Michaelova odhodladného pohledu do znaku na obloze jak herecký koncert, tak ladění téměř z komiksu.

Snímky s Valem Kilmerem nebo Georgem Clooneym už na tom byly mnohem hůře a zůstaly tu jako drobná připomínka totální přeplácanosti a nulového obsahu.

Po letech vstoupil do universa netopýřího muže Christopher Nolan. Přinesl dvě novinky, které mu nádherně vyšly. Za prvé se věnoval tomu, co se dělo předtím, než si Bruce Wayne nasadil masku s ušima a vydal se čistit Gotham za použití stejných prostředků, jakými ho zločinci ničili.

Navíc zapomenul na jasnou barevnost a z Temného rytíře udělal syrovou, surovou temnou záležitost, kde jste často potřebovali baterku jen pro zjištění, co se vlastně na plátně děje.

Bale tu nebyl nezranitelná entita bez tváře, ale prostě člověk s motivací něco pro město udělat a také prostředky k realizaci. Nolan taky přinesl pořádnou dávku morálních dilemat a otázky, co si může Bale dovolit použít za nástroje, aby ještě zůstal na hrdinské straně barikády a nezměnil se v ty, které z duše nenávidí. V Temném rytíři tak dosáhl vrcholu.

Nolanův přístup fungoval zaprvé kvůli neotřelosti, za druhé proto, že strážce z batmobilem je sám o sobě velmi temnou (omlouvám se za četnost tohoto slova, ale jiné to nevystihuje) a vnitřně rozervanou figurou, takže způsob zpracování k němu neskutečně seděl.

Po batmanovské trilogii přišla ovšem módní vlna, kdy se každý snažil tu více, tu méně nápadně a přiznaně vydávat stejnou cestou jako Christopher, bez ohledu na to, jestli si daný přístup rozumí se zpracovanou látkou. A ne, opravdu se syrovost a brutalita nedá použít všude. Ovšem diváci už se kolikrát naučili přístup ve stylu: „Udělal to ten a ten, tak se nám to bude líbit.“

„V temnotě…už navždy v temnotě.“

Filmový Daredevil

Daredevil a.k.a. slepý právník Matt Murdock se svého filmového kusu dostal s tváří Bena Afflecka v celovečeráku, který lze označit přinejlepším za slabý průměr. Ale pojďme k věci.

Netflixu se podařil parádní kousek. Nejen kvůli tomu, že zvolil opět onu syrovost a temnou strunu. Hlavně proto, že se v ní vydal funkčním způsobem ještě dál než Nolan a navíc v materiálu, kterému tohle sedne fenomenálně.

 

První aha efekt přijde v momentě, kdy se Matt sice umí prát zatraceně dobře, ale ejhle, nepřátelé nepadají k zemi jak mouchy po jedné ráně pěstí, ale vstávají minimálně osmkrát, než mají opravdu dost. Ještě stihnou vylámat dveře, rozbít okna a z libovolného prostoru udělat smetiště. Zapomeňte na rádoby drsné momenty, kdy hrdina vstoupí do místnosti, zhasne a po zvuku bitvy vyleze ven a maximálně si trochu křupne krkem.

Murdock je pořádný bijec, ale není to nesmrtelný chlápek, ani není neúnavný a po soubojích pořádně funí a musí si trochu orazit. Kromě toho, když to schytá, tak to opravdu schytá a po prvním souboji končí polomrtvý někde v kontejneru v boční uličce.

Za druhé celkové ladění a atmosféra. Odstíny černé a bílé téměř všude. Barevnost? Zapomeňte…navíc mám pocit, že jediné trochu slunné odpoledne se vyskytuje těsně před koncem série. Ona tu tedy barevnost a světlost je, ale pořád máte pocit, jako by ji její okolí vysávalo podobně jako Mozkomor Harryho. Jinak tvůrci nešetří pořádným slejvákem (rozhovor Matta s novinářem), špínou – vyválíme se ve vodě, blátě, prachu a spoustě dalších…substancí – ani laděním do zelena, modra či jiných odstínů.

Postavy…každý má motivaci, historii a ani Wilson Fisk není jen hajzlík, který se jednoho dne rozhodl, že bude dělat bordel. I on má svoje traumata, fobie a stejně tak cíl udělat něco se svým okolím.

Vztahy…pokud Daredevil (pardon, Muž v černé masce), prožije tvrdou noc a někde to schytá, je to na něm taky další dny vidět. Podlitiny nemizí lusknutím prstů a další rány opravdu potřebují zašit a opravdu umí krvácet i pod oblekem. Tak nějak tušíte, že zrovna on asi neumře, ale stejně s ním dýcháte každou minutu. Navíc se jeho společník a sekretářka opravdu ptají, co dělal a výmluvu spadl jsem ze schodů můžete použít leda tak jednou.

Daredevil se chopil syrového stylu a temné noty a zatím je kouskem, který ji vybrousil do naturalistické symfonie, na kterou budeme určitě ještě hodně dlouho vzpomínat. I těch prozatím existujících 13 dílů s hodinovou stopáží je více než vydatných.

Základ: počátky kariéry Matta Murdocka a.k.a. Daredevila

Navíc:

  • brutální realističnost
  • celkově velmi temné a tmavé ladění
  • uvěřitelná motivace postav
  • zranění se nehojí ze dne na den
  • spory i těch postav, které jsou na jedné lodi

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.