Žena se lvem aneb Slušný výsledek s lehce otravnou kampaní

Když jsem poprvé zaslechl krátce před nějakým dávnějším Conem název Lehké fantazijno a viděl plakát, blesklo mi hlavou „ha, nějaký novátorský projekt“…pak jsem se dověděl, že má jít o antologii a můj zájem klesl tak o třetinu. Proč? Od dětství jsem tíhnul hlavně k rozsáhlým a komplexním světům a na fantasy zkrátka miluju nejvíc právě ty dlouhé série, kterými člověk postupně objevuje cizí rozměry a prožívá s nimi dlouhé roky radosti i trápení. Povídky, antologie a sborníky u mě v tomhle ohledu leží tak nějak na druhé straně spektra a mám na ně chuť sporadicky, navíc mi trvají hrozně dlouho.

Líbí se mi grimoárový design, obálka a koncept s kartami a medailonky uvnitř. Jak to řekla přibližně Františka na křtu: „Hrome, ta kniha je příjemná na pohmat, šikovná do ruky a vejde se kolikrát i do kapsy.“ Navíc pevná vazba – nemám rád ty tuhoše paperbacky, kde se bojíte knihu otevřít pořádně, aby se nezlomila naposledy se mi to stalo u něčeho od Tritonu – člověk to lehce otevře a kniha rupne v půlce.

Trochu mi vadilo nikoli výlučně ženské zaměření (ta tuzemská tvorba, která mě dosud zaujala, pochází téměř výlučně od žen), ale jeho neustálé omílání. V minulosti jsem spolupracoval (nebo dosud spolupracuju) s úspěšnými ženami z více oborů. Nikdy nepotřebovaly zdůrazňovat svoje ženství nebo schopnosti, jejich činy byly dostatečně výmluvné. Tohle tlačení na pilu mi v celkovém vyznění zkrátka lehce zkazilo apetit podobně, jako kdyby mi za oknem běhal pravidelně někdo s transparentem.

Oba body jsou asi důvodem, proč mi dočtení od prvého otevření zabralo přes rok – hlavně tedy masivní zásek u první povídky. Pozitivem budiž, že se tu seběhla jména, která se jinak asi pohybují dost roztříštěně a nepravidlně, takže je to trochu jako konjunkce autorek a je hrozně fajn, že sborník říká „hele, tyhle dámy píšou taky“.

Celkově 4 kousky, které fakt zaujaly: Případ osla canterburského, Dům ocelových jehel, Mizera z Mexika, Černý samet…a potom průměr až záležitosti, u kterých jsem si po dočtení řekl jen „WTF?“

Bez Krásky a bez zvířete

Ano, tahle věcička nepochybně nabízí několik způsobů výkladu, ale výsledek mi přijde jako obrovská a do sebe zapletená metaforicko-jazyková onanie, ve které se s klidem ztratí i pozorný čtenář, protože odbočky a obrazy jsou skutečně ubíjející. Poprvé jsem to nedočetl, podruhé třikrát málem usnul. Jo, napadaj mě asi tři varianty, jak to vlastně bylo a kdo co ztělesňoval, ale tohle je u mě přesně jeden z těch textů, nad kterým se může mudrovat do aleluja a možná ani autorka si nakonec není jistá, co chtěla vlastně sdělit.
Jako otvírák dost nešťastné – aspoň u mě způsobil text to, že rozkmit prvního a druhého otevření sbírky je cca rok. Celkově podobné pocity jako i Steinerova „Pod spinodálou“ (nebo jak se to sakra jmenovalo). Včera jsem četl komentář L. Medka k betačtenářovi, který se sem hodí: „Pokud musíte (beta)čtenáři vysvětlovat, jak jste dílo mysleli, je něco hodně, hodně špatně a není to jeho chyba.“

Běžím daleko, žiju blízko

Zčásti přechodový rituál, zčásti demonstrace myšlení až sektářského. Střet dvou světů, které jsou na nějakou dobu nuceny existovat vedle sebe a každý myslí zcela jinak. Příběh není tak výrazný, ale vyznění zůstane jako střepinka ještě nějakou dobu v hlavě.

Černý samet

Asi první text z celé antologie, který mě opravdu chytnul jak nápadem, tak zpracováním. Až do pointy to navíc může fungovat jako poeovský horor i jako scéna ze sitcomu – úplně tam vidím Sheldona Coopera, který si neumí poradit s kočkou na posteli, k čemuž nádherně sednou vnitřní monology. Závěr tomu dává metaforickou vážnější notu. Krása.

Dům ocelových jehel

Trocha Van Helsinga s možnostmi Planescape Tormentu, do toho dvorská etiketa v rozhovorech a špetka anglického humoru. Ačkoli mě steampunky a další punky zase tolik neoslovují, Lucka z toho udělala mix, který parádně šlape, funguje dohromady…a nese i dosti vážné tóny. Potěšila taky absence twistu, kterého jsem se trochu bál, dal by se očekávat, ale zápletku by imo strhl a navíc by neseděl do memoranda sborníku.

V podstatě jediný problém jsem měl u pár dialogů, které mě vyhodily z plynulosti čtení. Nevěřím postavám, které i ve vypjatých situacích mluví skoro spisovně a v delších větách. Faktem je, že u části české produkce vnímám určitou jazykovou konzervativnost způsobující někdy až zaměnitelnost textů a tohle je jeden z podaspektů.

Rubinova liečba

Příjemná žánrovka na téma umělé inteligence a práva či nepráva ovlivňovat druhé. Nemá jasného vítěze ani poraženého a nějakou dobu určitě zůstane v hlavě její vyznění a poselství. Na druhou stranu povídka plyne celou dobu celkem stejným tempem a po dočtení mi nějak dělá problém vybavit si zpětně nějaký silnější moment nebo situaci.

Etuda pro výjimečnou mysl

Víceméně podobné pocity jako u Rubinovy léčby, jen tady bylo jasnější, jaký přijde vrchol. Celkově neurazí, nenadchne, čte se to dobře a hladce, ale nezanechá delší dojem.

Srdce z kamene

Hmm… je to hezky napsané, ale tematicky ani vyzněním to nevybočuje. Čekal jsem nějaký odklon a vzepření se, ale povídka je trochu jako poslušná školačka a dvěma copánky – milá, usmívá se, učitelé i rodiče ji mají rádi, ale moc ničím nepřekvapí a nezaryje se do paměti.

Nikdy neříkej nikdy

Jsem na rozpacích a už jsem několikrát smazal začátek komentáře. Konflikt jedné a druhé víry mě v tomhle případě spíš nechtěně pobavil, protože pavoukovým spárům a kusadlům bude celkem volný, v co věříte, pokud na něj teda vyznání nemá přímý vliv, což ale v textu nijak nefiguruje. Když se objevil zaklínač (sice jinak oblečený, ale s prvky evidentně Sapkowskými), trochu jsem zaúpěl. Raší ve mě podezření, že v tuzemské kotlině stačí líznout pár oblíbených témat a cesta do sborníků je volná. Pointa trochu ohraná a konec hrozně useklý.
V tomhle rozsahu někde mezi 2 – 3. Koncept to má zajímavý, ale zasloužil by si větší rozsah kvůli gradaci či propracování prostředí. Takhle jsem čekal, že se něco pořádně rozjede a přitom zbývalo jen několik řádek.

Návrat

Za prvé atmosféra, kde opravdu cítíte rozpadající se zámeček a máte pocit, že rukama hladíte kámen. V té povídce je myslím jen jedna přímá řeč, ale stane se tam toho vlastně hrozně moc. A stejně tak je sice hrozně civilní, ale možná je v ní víc magie než v kdejakém opusu s rytíři a čaroději:-) Pravda, závěr mi připomína Doctora Who a trošku mě zaskočil, ale celkově jsem nadšen.
Ano, sice nebylo jasně řečeno, kde vzala stařenka peníze, ale zmínky o firmě a prodeji nasvědčují podnikatelskému prostředí, takže proč ne.

Pekná noc na čary

Jako jo, napsaný je to fakt pěkně, ale je to jako kdyby mi někdo poslal první stránku z deseti…

V mysli mojí vidíš stíny

Musel jsem si připomenout, že se jedná o předehru k něčemu rozsáhlejšímu, protože jinak by mi na konci zůstal totální WTF moment…pravda je, že obecně mám hodně rezervovaný vztah k fantastice z domácího prostředí, ale tady to fungovalo dobře včetně systémových dopadů a dalších souvislostí a je znát, že autorka má dobře spočítáno, jak může magie ovlivnit denní život a fungování světa včetně adaptace magických zvířat. Snad se někdy dovím i to, jak se jeden konkrétní mamlas hergot stal tím úbermágem, ze kterého mají všichni vítr…trochu mě zaskočilo, jak moc Elen prožívala finále, když její cíl ležel někde jinde.

Mizera z Mexika

Kde vede Případ osla čtenáře stylově a humorně naturalistickou cestou, tam se Mizera propadá do temnot lidské touhy i touhy přízraků a démonů. Tady zkrátka cítite od první stránky až do konce vítr, ostré skály i všudypřítomný stav rozpadu jak materiálu, tak duší a charakterů. Mám jen drobný problém, vlastně stejný jako u Domu ocelových jehel – nevěřím spisovným dialogům v afektu a přispívají u mě k určitému splývání tuzemských textů. Jinak ale nádhera.

Případ osla canterburského

Začíná to dobře, když se Lionet trochu rozkouká a ukáže svůj styl, je to ještě lepší, jakmile se přidá osel, je to naprostá bomba. Chytře, přitom nekomplikovaně navržené a elegantní, naturalistické, bez vytáček, zatraceně vtipný. Pravda, s fantasy detektivkami bývá trochu problém v tom, že asi nelze hrát se čtenářem úplně čistou hru, protože není jasné, jaké další fantasy prvky se v jinak normálním světě mohou vyskytovat, takže je problém spojovat hinty a indicie…

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.