Sherlock a Přízračná nevěsta aneb Podkroví, ve kterém už není moc co zkoumat

Příjemný bonus nebo přerostlá forma?

Mladý britský Sherlock nám před několika lety rozvířil televizní i internetové vody se stejnou silou, jako kdyby do klidného jezera dopadl pravěký ledovec. Stal se zkrátka přes noc pojmem a je akorát škoda, že Martin Freeman i Benedict Cumberbatch se díky němu dostali k tolika dalším projektům, že ji nezbývá čas na další části toho, co je tak katapultovalo mezi diváky a fanoušky.

Budiž nám tedy útěchou aspoň bonusový díl z viktoriánského Londýna, který aspoň lehounce zkrátí čekání na další příhody nejslavnějšího vysoce funkčního sociopata. Nebo ne?

V minulosti a v duši

Ačkoli jsme se přesunuli někam do roku 1895, režie stále používá proložky a okouzlující vizuál, díky kterému si Sherlock během líčení podrobností z případu prochází scény jak na divadle a komentuje jak situaci, tak inteligenci vypravěče. Až na pár detail ale zmizely popisky v prostředí.

Zaplétáme se do možné nadpřirozené konstrukce a konspirace, která podobně jako Pes Baskervillský hrozí, že by mohla nahlodat Sherlockovu příčetnost, pokud se u něj o něčem takovém dá mluvit.

vlcsnap-2016-01-03-23h24m15s327

Pak přijde přesun…celé se nám to zdálo? Kde teda vlastně jsme? Co je skutečnost?

Naprázdno se protáčející Day of the Brothers

K případu, který zabírá kapacitu konzultujícího detektiva, se přidávají pochybnosti o jeho schopnostech, o smrti Jima Moriartyho a o tom, co se bude dít dál.

Tohle mixování ovšem poměrně svižně přechází v jakousi oživlou interaktivní procházku po všem, co může být spojeno s bratry Holmesovými a dosti samoúčelnou hru s jejich verzemi, možným vývojem a osudem.

Protože Steven Moffat přispěl velmi štědrým dílem k epizodám Doctora Who, mám neodbytný pocit, že Přízračná nevěsta se trochu snaží přiblížit památnému výročnímu dílu Day of the Doctor. Ten byl naprosto geniální oslavou jak letitého fenoménu trvajícího 50 let, tak i plnohodnotným dobrodružstvím jak současného Doktora, tak jeho minulých verzí, respektive reinkarnací.

Sherlock by na něco takového tematicky bezpochyby taky měl, ale to by musel trvat delší dobu, mít za sebou mnohem víc případů a obsahovat více postav i rekvizit. Takhle se díky poslední třetině dílu stává onou interaktivní encyklopedií hříček, manipulace, jinotajů a meta meta metafor, která už ale začíná hrát na to, že díky názvu a scénáristovi budou všechny kiksy a blbiny odpuštěny.

vlcsnap-2016-01-03-22h30m28s228

Více děje, méně her, prosím…

Tenhle přístup mi lezl na nervy už u poslední epizody, kde virtuální prostředí nabíralo na síle, aniž by plnilo jakýkoli konstruktivní a dějově posuvný účel. Přízračná nevěsta by možná působila dobře, kdyby měla podobu počítačové hry a opravdu nabídla interaktivitu a možnost virtuálního pobytu v detektivově světě.

Takhle jde jen o přeplácaný a zbytečně zamotaný guláš, který mezi Sherlockův exil a další vývoj nepřidává nic nového. A nezachrání to ani Mary hrabající se přes mobil v archivech MI5.

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.