„Chci rezervaci pro dvanáct osob.“
John Wick
Mám rád žánrové stylovky. Mám rád filmy, které se zamýšlejí nad různými otázkami. Mám rád filmy, které překračují svoje hranice a zasahují do více žánrů. Ale musí to fungovat. A proto mám obecně velmi rád filmy, které si na nic nehrají a nesnaží se předstírat, že jsou něco víc, než co opravdu obsahují.
Od tohoto bodu by se mohla rozvinout normální dějová linie zabijáka, který jde proti stovkám dalších zabijáků, aby puberťákovi uštědřil pořádnou lekci.
John Wick tak činí. Prvním plusem je absence jakékoli milostné zápletky, která by našemu hrdinovi zastírala úsudek. Protože má období smutku, nepůsobí to nijak uměle. Co ale film vyzdvihuje z průměru akčních nářezů, je přítomnost obrovské spousty drobných nápadů a situací, které z něj dělají precisní stylovou jízdu, kterou si může akční fanoušek pouštět ne kvůli pointě, ale kvůli onomu zvládnutí jednotlivých sekcí filmu. Navíc si snímek vtipně hraje s nejrůznějšími klišé akčních filmů a díky tomuto nadhledu se zase posouvá někam trochu dál.
Někomu může vadit to, jak je John Wick po celou dobu filmu glorifikován jako neskutečně obávaný nájemný vrah. Ovšem jeho pečlivě střižený hitman v šedé vestičce, obleku a s vousem si to zaslouží. Tohle není rutinní bouchač, se kterým se sejdete v bistru na třetí ulici.
Tohle je aristokrat. John Wick, seznamte se…
(1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
