Interstellar aneb Sentimentální recyklát spoléhající na rejžovo jméno

Překračuje Nolan hranice nebo je pod velkolepou slupkou jen fádní kombinace otřepaných situací, prvků i frází?

Mám rád filmy, mám rád knihy, mám rád seriály. Mám rád veškerou tvůrčí činnost, které je člověk schopen. Nemám ale rád díla, která si hrají na něco, čím nejsou. Ať jsou to sentimentální romantický komedie, který nám ukazujou vztahy vytržený z reality, aby nás vlastně ujistily, že naše šedá průměrnost je hrozně fajn a IN. Nebo scifi snímky, který se tváří jako revoluční a hrozně objevný, ale pokud se nad nimi minimálně zamyslíte, marně hledáte pod vizuálem nějaký ty vnitřnosti.

Spojeným státům americkým by měli možná některé skupiny filmu zakázat.

Ne kvůli hercům. Tenhle národ, jehož každý šestý obyvatel furt věří, že Země je stará 6 000 let, má výborné herce.

Problém americké kinematografie je v tom, že do všeho (bez ohledu na žánr) strká pod tlakem tunu sentimentu, stále se opakujících prázdných frází a nikdy nezaujme jasný postoj. Proč? Protože by se to obecenstvu nemuselo líbit a asi by někteří začali přemýšlet nad tím, co je vlastně pod slupkou efektů, milionů rozpočtu a stavbami, které běžně překonávají antické koloseum. A jak si někdo vůbec dovoluje chtít po Amíkovi, aby přemýšlel?

vlcsnap-2015-11-11-22h38m25s822

Interstellar nám nabízí cestu do vesmíru, cestu do neznáma, cestu lidského druhu někam, kde možná čeká naděje na nový domov, svět, ale s mnohem větší pravděpodobností taky pouze naleštěný prd.

Bohužel se celou dobu tváří, že přináší něco úžasně objevného, novátorského, radikálně odlišného od všeho, co tu kdy bylo a že jsme totálně OUT v momentě, pokud nebudeme na plátno slintat každou minutu promítání a nebudeme plesat před panem režisérem, co jeho geniální mysl zase vytvořila.

Vytvořila další nafouklý recyklát žánrových klišé, prázdných frází o osudu lidskosti, o obětování člověka pro lidstvo, o komunikaci časem a prostorem přes generace a o tom, že lidstvo se na Zemi řítí kamsi do řiti a nejde s tím dělat nic moc, kromě výpravy sakra velkou rachejtlí někam do háje.

Proč to všechno? Protože nám někdo posílá pomocí gravitačních anomálií zprávy. Když dojdou scénáři argumenty, proč se něco děje, nastoupí „pocity“, „předurčení“, „osud“ a další mekty svědčící o tom, že scénář kráčí po provazovém můstku a jakmile vykročí mimo zaběhnutou kolej, je to problém.

Do toho nesmí chybět hrozně překvapivá odhalení uprostřed cesty, jeden fanatickej debil, kterej chce všechny další odpálit a nakonec rodinné setkání, kde se vysvětlí mechanismy filmu.

vlcsnap-2015-11-11-22h38m19s047

O ty obecenstvo mezitím ztratilo celkem zájem, nebo jim tahle možnost docvakla už před hodinou a tak jako tak ji neřeší. A do toho navíc ta blbina s knihovnou, nad kterou sarkasticky dumal i oblíbený astrofyzik a popularizátor vědy Neil deGrasse Tyson se slovy „Kdo sakra zezadu pozná, do jaký knihy by zrovna strkal?“

Ano, Interstellar obsahuje i některé slušné nápady nebo momenty, ale většinou tam, kde nechtěli tvůrci zanechat větší dojem, takže si na nic nehráli – například napojování lodě na vesmírnou stanici, kdy oboje musí rotovat – hudební pozadí je naprosto super.

A jako poslední darda divákovi mezi oči to věčný vztyčování americký vlajky. Ono je jedno, že jsme někde úplně v hajzlu. Že jsme v jiný galaxii, kde měli tu svinskou kliku, že o USA v životě neslyšeli. Ale ne, brunetka ve skafandru musí mít u toho iglú zapíchlý pruhy a hvězdičky, asi kdyby přišla inspekce. Hlavně to vystavte těsně před titulkama, aby poslušný divák nezapomněl, že tohle jsou Američani, ty správný kluci a holky, který vždycky všechno v pohodě zvládnou s rukama v kapse a pak si daj s nohama na stole jedno chlazený a k tomu hamburger.

vlcsnap-2015-11-11-22h39m41s664

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.