Ex Machina aneb Slušný nápad topící se v prázdnu

Jak dopadl lehce pokročilý Turingův test?

Scifi filmy, které se chtějí zabývat konkrétní vědeckou nebo filosofickou myšlenkou, velmi často narážejí na problém ještě předtím, než padne první klapka. Jejich tématem se totiž zabývali filmoví a seriáloví tvůrci, spisovatelé nebo autoři počítačových her dávno před nimi a mnoha způsoby. Takže v podstatě zbývají jen dva způsoby – natočit to tak, jak to už bylo, ale uvěřitelněji, nebo šlápnout do temných vod a zkusit to inovativně.

Takže si sem tam někdo řekne: „Tak to zkusím jinak.“ S tímto přístupem v dnešní době existuje spíše několik možností průšvihu než úspěchu. Ty se ubírají od stupně typu „pár trhlinek, které si v zájmu umělecké licence můžu dovolit“, až po master level typu „netušim, co dělám, netušim, co chci sdělit, tak to splácám všechno dohromady. Diváci si budou myslet, že jsou hrozně IN, protože se tvářej, že chápou něco hrozně inteligentního a intelektuálové u čajíčku Pu –erh (čínský červený) o tom budou mlít telenovely, jak to bylo revoluční a kdo to nepochopil, je totální blb a křupan a ignorant“.

Tím nechci nijak strhávat čaj Pu erh, který na tom nemá tu nejmenší vinu.

Ex Machina se zabývá Turingovým testem. To je experiment, který určuje, zda je umělá inteligence schopná lidského myšlení. Pokud člověk nepozná, zda na jeho otázky odpovídá skutečný člověk, nebo stroj, program nebo počítač uspěl a testem prošel.

vlcsnap-2015-11-11-21h43m07s503

V komorní scifi, která byla vyhlašována jako naprosto revoluční zpracování tohoto tématu, je sice nastíněno docela zajímavé myšlenkové rozvinutí tohoto testu, ale jeho provedení se odehrává v naprostém scénáristickém vakuu.

Snímek nějak zapomněl na to, že ve filmech by se mělo něco dít většinu stopáže – tedy pokud není vaší ambicí například snímat člověka ve spánku. Tady se něco děje v několika minutách a to krátce před koncem.

Předtím vytrpíme mnoho pomalých a rádoby moudrých rozhovorů, ještě více pomalého postupování po spoře osvětlených chodbách kompletně kybernetického příbytku (kde jsou jen dva živí) a prázdných rozhovorů člověka s androidem.

Oni nejsou ani tak prázdné, jen už jsme je viděli tisíckrát a nepřináší absolutně nic nového.

vlcsnap-2015-11-11-21h42m54s468

S touto kombinací čekáme na cokoli, co by to ticho a pusto oživilo a pokud si během filmu dojdete uvařit kávu, zkontrolovat maily či facebook nebo se budete raději muchlovat s partnerkou či partnerem, nemusíte ho ani zastavovat, protože vám s největší pravděpodobností nic neuteče.

Nad pointou jsme asi měli otevřít pusy překvapením ve stylu: „Ty vole, tak ono to bylo takhle, jo? No to je fakt hustý, to by nás v životě nenapadlo, to nás rejža přechcal o pět dýlek.“ Místo toho si můžete s klidem říct: „Hmm, aha.“ a přepnout například na reklamní kanál.

Tam se toho s velkou pravděpodobností bude dít mnohem víc a jeho dramaturgové aspoň nepředstírají, že vám chtějí rádoby uměleckou a filosofickou formou sdělit něco hrozně objevného, ale jednoduše vám říkají co je podle nich fakt hustý a co byste si zejtra měli koupit v krámě.

Budiž jim ta upřímnost k dobru.

vlcsnap-2015-11-11-21h42m34s150

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.