Demolition man aneb Příliš mírná společnost a dva magoři

„Je ti zima, nebo se mě bojíš?“

John Spartan/Simon Phoenix

Co všechno se skrývá v této v mnoha směrech prorocké scifi?

Demoliton mana se Sylvesterem Stallonem a Wesley Snipsem lze vnímat v zásadě dvěma způsoby. V prvním – tom nudnějším – jen jako akční scifárnu o střetu zločince a policajta, která se trochu protáhne v čase. V tom druhém – a mnohem zajímavějším – jako film skrývající mnoho narážek i předpovědí pro svět, které došly později naplnění.

Dělá jen svou práci…v L.A. roku 1996

Policista John Spartan s sebou už dlouhou dobu nosí přezdívku Demolition man. Není v tom zlý úmysl, ale jeho metody práce bývají poměrně destruktivní. Už na začátku je představen jeho protivník, geniální i zcela šílený Simon Phoenix, přičemž tato role byla pro Wesleyho jako stvořená.

Spartan při zásahu způsobí nehodu a v troskách explodujícího domu umírá 20 rukojmí. Strážce zákona je odsouzen k desítkám let zmrazení v hibernační věznici. Phoenix je odsouzen k pobytu ve stejné věznici. Tím by to vlastně celé mohlo skončit…jenže ouha…

Šílenec chytá šílence…v San Angels roku 2032

San Angels je město klidu, harmonie a nulové zločinnosti. Tím nejhorším prohřeškem jsou tu občasná graffiti na stěnách (se kterými si poradí zabudovaná elektro ochrana) a vyprávění sprostých vtipů. Svět zmutoval do zcela bezpečného města, kde se na sebe všichni usmívají, od rána si zpívají znělky z reklam a formálně vyjadřují svou radost i další pocity.

Je to samozřejmě pouze fasáda, protože pod povrchem bují volnomyšlenkáři, kteří chtějí svobodu a ne život, ze kterého se vytratila veškerá jiskra, vzrušení a trocha toho bordelu. No a možná i ten starosta města má něco za lubem.

Kód 187: Vražda, smrt, zabití

Pak z mrazící věznice uprchne Simon Phoenix. Vrah bez jakýchkoli zábran se vrhá se svým cynickým humorem do ulic San Angels a to jak mezi mírné obyvatele, tak mezi policisty, kteří naprosto netuší, co s ním, protože vlastními slovy „Jsou policisté a nejsou vycvičeni na takové násilí.“

No a pokud ožila jedna relikvie, asi se nedá nic moc podělat, pokud oživíme druhou. Tak se po desítkách let v ledu setkávají opět dva šílenci a pouští se do honby za vzájemnou destrukcí a určité i spoustou té jen tak bokem.

Mušličky, Arnie a porušení slovního morálního statutu

„Viděl jsem budoucnost a víš, jak vypadá? Je to stará panna, co posedává v béžovym pyžamu, a pije koktejl z banánů a brokolice.“

Edgar Friendly

Je otázkou, kdo vlastně působí v této společnosti větší zmatení. Jestli Phoenix, který likviduje, cokoli mu přijde do cesty, ale zná postupy a technologie, nebo právě John Spartan, kterého jako první nasere zákaz cigaret a strojek, který mu za každé sprosté slovo odebírá jeden kredit.

Zákazu cigaret jako takových jsme se zatím nedočkali, ale Demolition Man je v mnoha ohledech prorockým filmem, i když si tvůrci dělali hlavně legraci. Tak tu máme knihovnu prezidenta Schwarzeneggera, videohovory a telekonference a asi nejslavnější a již zmíněné pokutování sprostých slov. Není to tak dávno, co se tato iniciativa objevila ve směrnicích Evropského parlamentu.

Akční satira, která opět neomrzí

Celkově je Demolition man nádhernou sondou do možností vývoje a nebezpečí společnosti, která se stane příliš ochranářskou, příliš korektní, příliš mírnou a příliš vychovanou. A dává také jasně najevo, že nic takového nelze udržet dlouho, protože nejen temné, ale hlavně naprosto přirozené sklony člověka vždycky nějak vyplavou na povrch a iluze harmonie, věčného klidu a světlých zítřků lze dosáhnout jen umělým potlačením nějakých stránek člověka jako osoby a lidí jako druhu.

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (2 votes, average: 4,50 out of 5)
Loading...

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.