Star Wars VII: Síla se probouzí aneb Zoufale nezajímavý slepený recyklát

Abych uvedl na pravou míru jednu věc. Původních šest filmů mám poměrně rád a některé jejich momenty opravdu miluji. Na druhou stranu nejsem hardcore fanoušek univerza Hvězdných válek, ani jejich mytologie, nechodím na festivaly ani nemám na poličce světelný meč.

Sedmá celovečerní návštěva mě „dojala“ už úvodem, který jednoduše prohlásil, že nám z trosek jednoho svinstva povstalo svinstvo nové a rebelové mu musí opět přistřihnout krovky. Tolik k námětu, který je tu už trochu dlouho a ne a ne ho vyvětrat. V prostředí, které se za svou existenci prakticky nikam neposunulo, probíhá zoufale předvídatelná pohádka o odvážné dívce a silném průvodci, kdy je jediným smyslem snímku výměna stráží mezi generacemi. Někdo musí exknout, někdo najde smysl života a cit pro Sílu. Nic víc.

Kromě klišé vršeného na klišé se nám pak hlásí kraviny typu bývalého stormtroopera, který nikdy nedržel v ruce světelný meč, nicméně aspoň chvilku celkem solidně vzdoruje Sith Lordovi. Toho se drží zastydlá puberta a přes upravené mečisko je asi nejtrapnějším záporákem za hodně, hodně dlouhou dobu. Ne ne, tohle nefunguje ani jako béčkové scifi a jako pokračování kultu ani omylem.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.